Evropa ve škole

„Evropa ve škole“ je soutěž s dlouhou tradicí organizovaná v evropských zemích od roku 1953 pod patronací mnoha významných evropských institucí. Soutěž je vyhlašována i Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR a v České republice probíhá od roku 1992.

Hlavní motto 31. ročníku: Udržitelnost života v Evropě. Soutěží se ve dvou kategoriích – výtvarná a literární.

Žák třídy 2. A Jan Stanický v literární kategorii získal čestné uznání. Pro svou práci si vybral téma Večeře pro budoucnost (Palmový olej, pštrosí maso, mango a podobně – bezmyšlenkovitě konzumujeme potraviny z celého světa. Nevšímáme si monokultur, odlesňování, velkovýroby v zemědělství, nedostatku vody… Podívej se, jak může být přístup k našemu jídlu udržitelnější).

Gratulujeme k úspěchu, všichni ostatní ocenění v této soutěži byli studenti gymnázií. Honza ukázal, že literární talent může mít o strojař!

Večeře pro budoucnost

Víte, co mám rád a co mě baví? Jízdu na horském kole po lesních stezkách. Tento koníček mě ale přivedl k něčemu jinému. Loni na podzim jsem si při svých cestách začal více všímat přírody okolo sebe. Trochu mě to vyděsilo. Spousta lesů zmizela. Na internetu jsem se pokusil zjistit, co je příčinou takového úbytku statných stromů. Vesměs převládalo tvrzení, že se jedná o kůrovcovou kalamitu. To však není celá pravda. Místní hajný mi vysvětlil, že na vině jsou i správci církevních lesů, kteří bezmyšlenkovitě nechali vytěžit obrovské plochy lesních porostů a otevřeli je nárazovým větrům. Dílo zkázy bylo dokonáno. Vichřice způsobila polomy obrovského rozsahu. To mě přivedlo k zamyšlení nad přístupem lidí k přírodě.

Co je pro lidstvo důležité? Zatím to bohužel vypadá tak, že peníze, zisk a mamon jsou na prvním místě. Neuvědomujeme si, že takovéto chování může způsobit globální hladomor. Vše je propojeno. Příroda pracuje jako dobře namazané soukolí jednoho stroje. Úbytek zeleně povede ke ztenčujícím se zásobám podzemních i povrchových vod. Krajina bude trpět zdrcujícím suchem. Lidé nedokážou ve vyprahlé hlíně cokoliv vypěstovat. Zvěř bude trpět žízní a hladem. Všichni umřeme.

Pojďme si zkusit říci, jak tomuto katastrofickému scénáři předejít. Činy jednotlivců jsou velice důležité. Řekl bych, nejdůležitější ze všeho. Přiblížím vám můj osobní názor a přístup.   

V posledních letech se stále častěji objevuje téma spojené s pěstováním palmy olejné a s tím související produkcí palmového oleje. Důvodem zvyšující se míry odlesňování, zejména v Indonésii, je právě rozšiřování plantáží palmy olejné, které mají uspokojit rostoucí poptávku po levných rostlinných tucích a biopalivech. Nedávno jsem četl zajímavý článek o palmovém oleji. Je ve výrobcích zastoupen tak široce, že se mu nedá vyhnout, ale málokdo ví, odkud se bere. Důvodem jeho rozšíření byly mimo jiné snahy potravinářského průmyslu nahradit živočišné tuky rostlinnými oleji. Rozvoj oleje je úspěšný rovněž díky ceně, a to především z důvodu levnější výroby. Palma olejná se pěstuje na rozsáhlých plantážích, které jsou velmi často zakládány na místech vzniklých plošným vykácením a vypálením původního deštného pralesa. Díky tomu se její plantáže staly hlavním hnacím motorem odlesňování v tropech. Dochází tak k zániku jedinečné tropické vegetace a s ní i unikátních živočišných druhů. V nadbytku je konzumace palmového oleje pro člověka nezdravá. Strava s jeho obsahem způsobuje vysoký krevní tlak, infarkt myokardu či mozkovou mrtvici. Proto nepřepočítávejme vše na peníze, ale mysleme na svoje zdraví a na udržitelnost naší planety.

Lesy jsou pro život naprosto nepostradatelné – jak ve světě, tak u nás. I my můžeme něco udělat pro jejich záchranu. Před dvěma roky se v okolí Radíkovské věže konala obnova lesa pro veřejnost. A já jsem se rozhodl zapojit. Byl to můj první krok k aktivní pomoci raněné přírodě. Mile mě překvapilo, kolik lidí přišlo. V podstatě se jednalo o příjemné setkání s přáteli, ale i s lidmi, které jsem viděl poprvé, a staly se z nás spřízněné duše. Takovýto počin mě nabyl pozitivní energií. Začal jsem věřit v lepší budoucnost. Pokud se semkneme a to, co jsme svým bezohledným přístupem zničili, začneme napravovat, blýská se na lepší časy.    

Maminka se mě snaží motivovat ke zdravému životnímu stylu a lepšímu způsobu stravování. Tvrdí, že regionální potraviny jsou tím nejlepším, co můžeme konzumovat. Kupujeme potraviny od regionálních producentů. Dříve mi to nepřipadalo nijak důležité, ale když navštěvujeme během letních výletů farmářské usedlosti, baví mě sledovat tradiční způsob výroby sýrů, jogurtů, domácích uzenin a ostatních potravin. Zde je vidět odlišnost od velkovýroby v zemědělství. Vůbec jsem netušil, jak například pěstování monokultur dokáže vysávat úrodnou půdu. Samozřejmě vím, že je potřeba i zemědělská velkoprodukce pro nasycení všech obyvatel planety. Ale zkusme i tam přistupovat k polím s citem. Obnovme remízky, které slouží jako úkryt pro zajíce a srnky. Dejme si práci s důkladným kypřením podorničí, abychom znemožnili přemnožení potkanů. Místo bazénů si u domu budujme koupací jezírka s vegetací. Používejme přírodní a ekologická hnojiva. Přemýšlejme, jak udržet vodu v krajině.

Nechci být jen tlachalem a mluvit do větru. Snažím se tedy z pozice jednotlivce jakkoli přispět k uzdravení raněné země. A co vy? Zkusíte to také?  Pojďme do toho společně a dokážeme vše.

„Kdo chce, najde způsob. Kdo nechce, najde důvod.“

                                                                                                                                                                  Jan Stanický

  Výsledková listina (445,5 KiB, 13 x)

Stránky aktualizovány 24.6.2022 @ 11:52