Praha 2015
Je 7. října půl osmé ráno a já jsem právě na Hlavním nádraží v Olomouci, kde se scházím se spolužáky. Nastoupili jsme na vlak, který nás má odvézt do Prahy na hlavní nádraží. Cesta je klidná a rychlá, jedině mě zklamalo, že prší.
První cesta metrem směřuje do našeho hotelu na Vinohradech. Proč musí zrovna pršet? Asi po půl hodině jsme v Hotelu Taurus, odkládáme zavazadla a vyrážíme na první poznávací cestu. Nyní se nacházíme před kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně, který stojí na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad. Bohužel nám stále prší, ale i přesto čtu informace o kostelu. Rozhodnuti čelit špatnému počasí dobrou náladou vyrážíme vstříc novým zážitkům. Procházíme vinohradské uličky, obdivujeme honosné vily a hledáme bydliště bratří Čapků.. Konečně jsme tady. Stojíme před vilou bratří Čapků, Richard s Davidem přednášejí referát, je to docela humorné. Po chvilce se vydáváme na poslední cestu před obědem. Jsme na starém židovském hřbitově, kde u pomníku Franze Kafky přednáším referát s Martinem. Podzimní sychravé počasí, atmosféra židovského hřbitova, připomenutí dalších autorů (Lustig, Orten, Pavel …) vykoná své. Jsme unavení, hladoví a většina se těší na teplo hotelového pokoje. Stále prší, proč jsem se neoblíkl líp? Vyrážíme ne metro a hurá na oběd.
Konečně ležíme na pokoji. Asi po hodině odpočinku se všichni oblékáme do obleků a vyrážíme na procházku Prahou. Nacházíme se na Staroměstském náměstí a díváme se na orloj. Už odbila šestá a orloj se spouští. Pokračujeme dál v cestě Prahou a už jsme u Národního divadla. Rychle běžím do KFC s dalšími spolužáky, abychom se stihli najíst. Rychlá prohlídka krásných interiérů „Zlaté kapličky“ a už sedíme v Národním divadle, představení začíná. Pan Donutil v hlavní roli je výborný, přál bych Vám teď tady taky sedět. Celé divadlo se směje. Představení je najednou u konce, začíná dlouhý potlesk pro herce a my můžeme vyjít na noční procházku Prahou. Jsme na Karlově mostě, výhled je krásný, jenom škoda počasí. Procházka je za námi a jsme na konečně v suchu. Paní učitelka nám říká, co nás zítra čeká. Den je u konce a my se chystáme k spánku.
Ráno mě z hlubokého spánku vytrhne naléhavým klepáním opět hladový žaludek. Jasně, čas snídaně, vyskočím z postele a spěchám na bohatý snídaňový raut. Po vydatné a výborné snídani nám další dvojice přednáší referát a vyrážíme na cestu. Nyní postupujeme po schodech na Pražský hrad. Paní učitelka jde pro průvodkyni, čeká nás zhruba hodinu a půl dlouhý okruh katedrálou a starým královským palácem. Okruh je za námi a my jsme ve Zlaté uličce. Je tady přelidněno a nevíme, jak se dostaneme ven. Nakonec jsme se protlačili a čekáme na sraz. Po srazu pokračujeme na oběd. Opět ležím na hotelu, není nic lepšího než se válet s plným žaludkem. Odpočinek je za námi a my jsme na cestě do Armádního muzea. Jsme na místě a procházíme různými expozicemi. Musíme přiznat, že expozice předčily naše očekávání. Vůbec to není nuda a dovídáme se plno zajímavých informací o válce. Asi po hodině vyrážíme na Vítkov, který je o kus dál. Jdeme opět do kopce, všichni jsou zpocení a už nemůžou, ale my se nevzdáme. Stojíme u největší jezdecké sochy v České republice a můžu s klidem říct, že je vážně největší. Konečně nastal čas rozchodu, ale ne – teď ještě z kopce dolů. Čas využíváme efektivně, a proto sice ač nechtěně jezdíme metrem, protože jsme ztraceni. Nakonec jsme trefili a jsme v Paladiu, a tak si říkáme: „To je snad větší bludiště než to metro“. Konečně jsme z bludiště venku a vyrážíme na posezení se zbytkem výpravy. Sedíme u stolu a vyměňujeme si názory o výletu. Všem se líbil a nás čeká poslední noc v útulném hotelu.
Noc proběhla klidně, po snídani jsme zase na nohách a čeká nás poslední cíl – Žižkovský vysílač. Úchvatný, i když lehce zamlžený výhled na Prahu je krásnou tečkou za třídenním putováním hlavním městem. Nyní jsme však už na hotelu a balíme jak blázni. Po zmatku na pokoji opouštíme hotel a máme před sebou poslední cestu Prahou, která vede na hlavní nádraží. Už sedíme vlaku a shodneme se: „Výlet to byl úžasný!!!“
Zbyněk Vřeský, 4. A