Dne 14. 11. 2015 jsem se s vybranými účastníky vydal do Londýna, kde jsme měli strávit následující týden.
Brzy ráno, zhruba kolem 8 hodiny, jsme se všichni sešli před naší školou, odkud jsme se již za nedlouho měli vydat na dlouhou cestu směrem do Calais do Francie a následně si to přes vodu namířit rovnou do Anglie. Všichni dorazili včas, nikdo nic nezapomněl, no zkrátka jsme byly v plném počtu a nadšení do výletu.
Autobus si pro nás přijel pár minut po 8 hodině. V autobuse se již nacházela jedna ze dvou dalších škol, které s námi do Anglie cestovali. Vystoupili řidiči, pomohli nám umístit zavazadla do zavazadlového prostoru v autobusu, proběhlo poslední loučení a za týden sbohem – vydali jsme se do Prostějova, kde se k naší posádce přidala ještě další střední škola, a posléze již do Prahy, Německa, Belgie, Francie a konečně do Anglie.
Cesta byla poněkud nepohodlná, koneckonců, v autobuse nikdy není dostatek místa pro dlouhé nohy. Kdo byl vyšší, byl v nevýhodě.
Před konečným opuštěním České republiky proběhla ještě jedna větší a jedna menší zastávka. V Praze, během kratší přestávky, se k našemu výletu připojila ještě paní průvodkyně, která nám za nedlouho začala vysvětlovat, jak bude pobyt v Londýně probíhat.
Jelo se celý den a celou noc. Ráno, v 6 hodin takřka přesně na minutu, jsme stáli na Londýnské půdě a kochali se krásou jednoho z největších měst v Evropě. Ranní pohled na klidný Londýn byl úžasný, byl to zážitek, na který se nezapomíná.
Zpravidla se Londýn každý den měnil v rozbouřené moře plné lidí, automobilů a osvětlených reklam zhruba kolem 7 hodiny ranní. Jakmile hodiny ukázali 7 hodin, věděli jsme, že se celý Londýn za pár minutek postaví na nohy.
V Londýně jsme prošli mnoho historických památek. Jako příklad vám můžu uvést Churchill War Rooms, který jsme navštívili až ke konci pobytu a který mě ze všech turistických atrakcí zaujal nejvíce. V tomto podzemním obyvatelném komplexu se za 2. světové války konaly veškeré důležité schůzky v Anglii. Komplex taktéž mohl sloužit jakožto kryt proti německým náletům bombardérů.
Večer, když již byla většina studentů unavená a sotva se držela na nohou, následoval návrat do rodin, kde jsme dostali teplou večeři a poté volný čas. Já, stejně jako většina studentů, jsem byl na pokoji s dalšími třemi spolubydlícími.
Během pobytu se samozřejmě vyskytly i malé problémy, avšak, to nám chuť do poznávání Britského impéria nesebralo a vždy se vše okamžitě vyřešilo.
Po čtyřech dnech poznávání jsme se již vyčerpání vydali zpátky domů – do České Republiky, do naší školy a především do vlastní rodiny. Když jsem nasedal do autobusu, měl jsem poněkud smíšené pocity. Zprvu jsem byl rád, že zase uvidím naše. Oproti tomu se mi ale z této kolébky Anglie odjíždět moc nechtělo.
Domů jsme přijeli v pátek 20. 11. 2015 zhruba v 7 hodin večer. Na všechny zúčastněné již čekali rodiče se svými připravenými otázkami. Všichni byli zvědaví, jaké že to vlastně bylo.
Moje odpověď zněla jednoznačně – nádherné město, doslova dech beroucí turistické atrakce, rušná doprava, která takřka nezná pravidla, ale, doma je zkrátka doma.
Frýba David
24. 11. 2015